Válku v Iráku zavinily Francie, Rusko a Čína

Pravidla mezinárodního práva od roku 1945 jsou naprosto jasná: použití síly v mezinárodních vztazích je protiprávní vyjma sebeobrany. Jakékoli jiné použití síly musí schválit Rada bezpečnosti OSN. Válka v Iráku je proto od počátku ilegální a nemá smysl se z toho vykrucovat. Otázka ale zní: je to válka legitimní?

V osmdesátých letech použil Saddám Husajn proti svým občanům chemické a bakteriologické zbraně. Protože nebyl schopen nebo ochoten dokázat likvidaci těchto zbraní, vyslala OSN do Iráku inspektory, kteří měli prověřit, jestli v zemi takové zbraně jsou. Husajn soustavně podrýval jejich práci a protivil se rezolucím RB. Mohl si to dovolit, přestože má RB podle Charty OSN právo vynutit si dodržování svých rozhodnutí silou. Když totiž mělo dojít k takovému rozhodnutí, Francie, Rusko nebo Čína předem deklarovaly, že silové řešení nepodpoří. První z uražené ješitnosti bývalé velmoci (jelikož už jim nehrozí sovětské nebezpečí, budou Francouzi proti všemu, co navrhnou Spojené státy), Rusko a Čína z nezájmu o šíření demokracie a svobody ve světě. Proto mohl Irák usnesení RB nadále zesměšňovat, vědom si toho, že mu nic nehrozí. USA a Velká Británie se nakonec rozhodly raději OSN obejít. Přitom stačilo, aby nikdo ze stálých členů silové řešení předem nevylučoval, a Saddám by, vzpomenuv porážky v operaci Pouštní bouře, jistě ustoupil.