Listy 4/2005

Nejnovější číslo levicového dvouměsíčníku Listy přineslo opět skoro sto stran kvalitního čtení. Zde je resumé několika článků:

Frantíci, do práce!
STEIGER, Štěpán: Konec francouzského sociálního modelu. Listy, 35, 2005, č. 4, 11.8., s.47-49.

Po prohraném referendu o evropské ústavní smlouvě jmenoval Jacques Chirac novou vládu Dominiqua de Villepina, v níž je ministrem hodspodářství pan Thierry Breton. Ten prohlásil, že slavný francouzský sociální model je v podstatě jenom životem na dluh. Deficit veřejných financí dosahuje astronomických výšek, přičemž veškeré výnosy z DPH (vysoké 45,5%) jdou pouze na splácení úroků z tohoto dluhu. Francouzi prý budou muset začít víc pracovat. Dá se čekat opětovné prodloužení pracovního týden.
Pravda se ptá: jde o další krok přechodu evropských států na model americký, tj. každý si jedeme na vlastní triko, zavřeme se doma a na obranu před asociály si pořídíme vlastní Smith&Weston?

Rovná daň ano, či ne?
KLUSOŇ, Václav: Rovná daň - nerovné důchody. Listy, 35, 2005, č. 4, 11.8, s. 8-17.

V jinak příliš dlouhém, odborné a nečtivém článku autor vyvrací mýtus, že rovná daň z příjmu fyzických osob, tj. stejná sazba daně pro všechny příjmové kategorie, je "spravedlivá". Každý jistě pochopí, že 15% z příjmu 10.000 Kč představuje větší zátěž pro občana než stejné zdanění příjmu 50.000 Kč. Zatímco z prvního zůstane 8.500 Kč, z druhého 42.500. Rovnoměrněji rozkládá daňové zatížení současné progresivní zdanění, kdy sazba daně stoupá společně s příjmem. Tolik Václav Klusoň.
Jenže problémem daňového systému ČR není ani tak výše sazeb jako jeho složitost. Pokud bude zavedení rovné daně spojeno s ze zavedením několika odečitalných položek, které v konečném důsledku povedou k tomu, že nejchudší nebudou platit daně vůbec (skrýtá progresivita), a zároveň se výběr daní radikálně zjednoduší, potěší to i levicového buržuje z nižší střední třídy, který musí každý rok vyplňovat daňové přiznání a vůbec mu nerozumí...

Nesplěné sliby demokracie aneb jak by demokracie vlastně měla vypadat
ZNOJ, Milan: Deliberativní - a co dál? Listy, 35, 2005, č. 4, 11.8, s.58-60.
V jinak celkem zmateném a nezajímavém článku zmiňuje autor knihu Norberta Boggia The Future of Democracy (1987), v níž se píše o šesti nesplněných slibech demokracie:

1. "dostředivá společnost" solidárních, vzájemně si pomáhajících lidí; místo toho máme společnost "odstředivou" složenou ze sobeckých individuí nestarajících se o obecné blaho.
2. nestranné rozhodování zástupců lidi ve prospěch lidu; poslanci naopak zastupují často úzké zájmové skupiny.
3. skoncování s oligarchií, slib pravidelné výměny garnitur; politické elity místo toho našly způsob, jak se udržet u moci, i když zrovna nejsou ve vládě.
4. rozšiřování občanské participace; místo toho platí: "vhoď volební lístek a zmlkni"
5. odstraňování neviditelného (kabinetního) rozhodování
6. rozvoj vzdělání, kultivace občanů; místo toho nám vládne buvár, lhostejnost a konzumerismus

Podle Pravdy je demokracie ideál, ke kterému je třeba neustále směřovat, jehož naplnění ale asi nikdy nebude úplné nebo alespoň uspokojivé. Uvedený seznam slouží jako dobrý nástroj pro uvědomění si, v čem demokracie také spočívá.