Kalinkasupra přivezl duhu na Břevnov!!!

Amerika

To love means to punish.

Program Strany zelených

Redaktor Lidových novin Luboš Palata v Respektu 12/06 chválí volební program Strany zelených: "(program) který jako jediný neslibuje voličům, že budou po volbách žít snáze a levněji, ale dráž a lépe. Je to program, který se jako jediný vymyká z rámce Evropy postkomunisticky zaostalé (v níž jde o to vydělávat, mít práci, střechu nad hlavou, prostě nejak přežít) a nabízí alternativu. Není to program levicový, ani pravicový, je to program zcela jiný."
Program si můžete stáhnout zde.

Švácha o pražských náměstích

Chci upozornit na důležitý článek Rostislava Šváchy ve dvanáctém letošním čísle týdeníku A2. Kritizuje v něm stav pražských náměstí, nekoncepční, amatérskou a snad i zkorumpovanou politiku pražského magistrátu. Důležitá je i výzva na konci, aby se ke kritice připojili další.

Článek najdete tady.
A pokud se nepletu, R.Š. taky volí Zelené.

Pražské premiéry 2006

Za nevelkého zájmu médií a ještě menšího zájmu diváků proběhl minulý týden v Rudolfinu festival soudobé vážné hudby Pražské premiéry. Podařilo se mi stihnout tři koncerty a ničeho nelituji! Hrála se sice hudba historií ještě neprověřená, ale o to víc vzrušující bylo ji objevovat. Jelikož nepřišlo obvyklé snobské publikum, turisté ani bombónky cumlající důchodkyně, soustředenému poslechu nic nebránilo. Chci se podělit o následující poznatky:

1. Nejlepší soudobá vážná hudba není vážná, ale je hravá a veselá. Taky není symfonická, ale komorní. Když totiž dostane skladatel k dispozici celý stohlavý symfonický orchestr, svádí ho to k důté pompéznosti.
2. Hráči by měli umět i zpívat nebo alespoň vykřikovat nefalešně. :-)
3. Existuje profese "měřiče délky potlesku". Pracovními nástroji jsou stopky, tužka a papír.
4. Hvězdou mezi skladateli vážné hudby můžete být i když jste se narodili v roce 1982. Jako Marijn Simons.

Přerušovaná hudba

Palác Akropolis ve čtvrtek 16. března. Vysoké vstupné, přesto nakonec slušná návštěva. Sofa Surfers i předskokani Mauracher hráli muzikantsky velmi kvalitní profesionální muziku bez disharmonií či jiných chyb. Ale kdo si šel zatancovat, mohl být zklamán: nejlepší bylo zavřít oči, pohupovat se do rytmu a nechat se unášet, občas mrknout na velké plátno s variacemi pana VJje. Kdykoli se zdálo, že bubeník zařadí vyšší rychlost nebo kytarista počne ohnivé sólo, píseň skončila. A žhavící se obecenstvo zase zchladlo... Jakoby zůstávalo pořád něco nedořečeno.
Hrálo se tedy hlavně k poslechu, zato velmi dobře. Však ochutnejte sami:

machr
sedačka

Nikita Sergejevič Jandák

Před americkými prezidentskými volbami v roce 2000 se britský Guardian správně ptal "If Bush wins who is the president?". Kdykoli se totiž má nějaký nevzdělaný idiot stát výkonným politikem, musíme se tázat, kdo bude ve skutečnosti rozhodovat. Zatímco u George Bushe se to dalo celkem přesně odhadnout, v případě bodrým premiérem dosazeného ještě bodřejšího ministra kultury to stěží někdo tušil. Na jaké zájmové skupiny a kamárády je druhořadý herec a ředitel druhořadého festivalu napojen? Kdo ho panu premiérovi "dohodil"? Když se jal s elánem Brouka Pytlíka bourat česku památkovou péči, zdálo se, že to snad má z vlastní hlavy a že možná jde jen o manažerskou neschopnost kombinovanou s populismem. (Rázné kroky, které voličům nedupou na kuří oko, jsou vždycky vděčné.) Jeho návrh na přestěhování Divadelního ústavu z Prahy do Brna ale ukazuje, že i miláček lidu chce pomoci kamarádům, konkrétně korupcí nechvalně proslulému bývalému řediteli brněnského studia ČT Zdeňku Drahošovi. Až tlak odborné veřejnosti ho přiměl ustoupit, v Brně má vzniknout "jen" jakési detašované pracoviště.

Pan ministr všude hlásá, že je pro co nejširší dialog a otevřenost, ale když ho profesor Horyna veřejně kritizuje, je ho schopen v přímém televizním přenosu odvolat z funkce na ministerstvu. Diskuse o změnách v památkové péči na serveru Památkového ústavu zmizela poté, co se v ní objevily kritické ohlasy.

Tedy: Jandák dosazuje svoje lidi i do dosud apolitických a relativně nezávislých institucí. Národ to nezajímá, ten se baví ministrovými hereckými výkony. Povrchní média se do zamotaných "kamarádšoftů" ani nesnaží příliš proniknout. Nezbývá než jeho kroky detailně sledovat, podepisovat petice, protestovat. A nevolit ho.

P.S. Přirovnání ke Chruščovovi jsem si půjčil od Vladimíra Justa. Díky Vláďo!

Sigur Rós: Takk

Kontemplativní kytarovky. Nápor islandské vichřice střídají kapky křišťálově čisté vody a víření vikingských bubnů. Občas zakvíká nějaký ten skřítek (troll ?) a zacinká rolničkami. Sem tam se ozve i islandská dechovka nebo zběhlé smyčce z tamějšího symfonického orchestru. Nehodí se k poslechu v hromadných dopravních prostředcích ani z bedýnek značky Genius.

Enjoy!

White Stripes: Elephant (2003)

Jistě je znáte. Pokud ne jménem (jako donedávna já), pak jste jistě slyšeli nekterý jejich song. Dovolte mi citovat z recenze na freemusic: "Převážně hrubozrnné, burácivé pojetí rock´n´rolu zcela přirozeně doplňují, boogiem, country rockem a (především) blues. A to tak, že jim to i s chlupama sežere ten nejdrsnější punker. Tohle je zkrátka přesvědčivá a nekompromisní rock´n´rolová deska - nekompromisní, jako .. ehm ... rozzuřený slon v porcelánu!"
Sežral jsem to. I s chlupama.

Join the club!