Nikita Sergejevič Jandák

Před americkými prezidentskými volbami v roce 2000 se britský Guardian správně ptal "If Bush wins who is the president?". Kdykoli se totiž má nějaký nevzdělaný idiot stát výkonným politikem, musíme se tázat, kdo bude ve skutečnosti rozhodovat. Zatímco u George Bushe se to dalo celkem přesně odhadnout, v případě bodrým premiérem dosazeného ještě bodřejšího ministra kultury to stěží někdo tušil. Na jaké zájmové skupiny a kamárády je druhořadý herec a ředitel druhořadého festivalu napojen? Kdo ho panu premiérovi "dohodil"? Když se jal s elánem Brouka Pytlíka bourat česku památkovou péči, zdálo se, že to snad má z vlastní hlavy a že možná jde jen o manažerskou neschopnost kombinovanou s populismem. (Rázné kroky, které voličům nedupou na kuří oko, jsou vždycky vděčné.) Jeho návrh na přestěhování Divadelního ústavu z Prahy do Brna ale ukazuje, že i miláček lidu chce pomoci kamarádům, konkrétně korupcí nechvalně proslulému bývalému řediteli brněnského studia ČT Zdeňku Drahošovi. Až tlak odborné veřejnosti ho přiměl ustoupit, v Brně má vzniknout "jen" jakési detašované pracoviště.

Pan ministr všude hlásá, že je pro co nejširší dialog a otevřenost, ale když ho profesor Horyna veřejně kritizuje, je ho schopen v přímém televizním přenosu odvolat z funkce na ministerstvu. Diskuse o změnách v památkové péči na serveru Památkového ústavu zmizela poté, co se v ní objevily kritické ohlasy.

Tedy: Jandák dosazuje svoje lidi i do dosud apolitických a relativně nezávislých institucí. Národ to nezajímá, ten se baví ministrovými hereckými výkony. Povrchní média se do zamotaných "kamarádšoftů" ani nesnaží příliš proniknout. Nezbývá než jeho kroky detailně sledovat, podepisovat petice, protestovat. A nevolit ho.

P.S. Přirovnání ke Chruščovovi jsem si půjčil od Vladimíra Justa. Díky Vláďo!