Melancholie na hranici kýče

Když jsem poprvé uslyšel hlas zpěváka skupiny Antony & The Johnsons, před očima mi vyvstal mohutný černoch, jehož hlas se pravděpodobně vycvičil zpěvem jižanských spirituálů. Proto všem, kdo tuto skupinu ještě neznáte, doporučuju nejdříve si pustit na Halapartně některou její píseň. Až potom klikněte sem nebo sem.

Album "I Am a Bird Now", které si tu můžete poslechnout, je celé výjimečně kvalitní, každý song se může stát hitem. Lehce puristické aranžmá (klavír, čelo/housle, bicí + uhrančivý hlas) a pomalé melodie ovšem mohou někomu až příliš melancholické.

Ale jak potvrzuje úryvek ze zprávy BBC, Antony Hegarty přesvědčil o pravdivosti svého projevu nejen mě: "'Má neobyčejný hlas: může to být hlas černocha, bělocha, muže i ženy. Je to hlas, který vás přišpendlí ke zdi'. Takto v úterý ohodnotil předseda poroty nečekaného vítěze letošní Mercury Prize, ceny za nejlepší britské album."